Lidská práva Indů - Úvod

10.10.2012  20:59

V tomto úvodním článku bych Vás, čtenáře, ráda seznámila s problematikou lidských práv v Indii. I když by se na první pohled zdálo, že toto téma již dnes, v 21. století, není aktuální, opak je pravdou. Indie je řazena na druhou příčku v počtu obyvatel, čítá přes miliardu obyvatel. Vzhledem k počtu obyvatel, k náboženské, kulturní, etnické, jazykové či kastovní různorodosti je Indie téměř předurčena k potýkání se s problémy s lidskými právy, kterým se v následujících týdnech budeme s kolegyní věnovat.

 
Celosvětovým problémem a často terčem diskusí je rovnost mužů a žen. Dnes se tímto tématem zabývají politici mnoha států i členové různých organizací. Nejinak je tomu také v Indii. Ženy jsou diskriminovány v téměř všech možných oblastech, ať už v zaměstnání, v možnosti vzdělávání, ale také ve zdravotnictví. Ačkoli se indická vláda snaží proti tomu bojovat, ne vždy se jí daří. V Indii stále panuje klasická představa o ženách, kdy žena je věrná a poslušná svému muži a stará se o domácnost a děti. S tímto modelem se setkáváme většinou už jen na venkově, ve městech se lidé stále více a více snaží napodobit západu, kdy i ženy jsou obsazovány do pozic, které dříve byly zastávány pouze muži.  Ve městech už dnes běžně studují na univerzitách i ženy, čemuž tak dříve nebylo. 
 
Stejně jako jsou diskriminovány ženy, jsou diskriminováni lidé v kastách, na okraji společnosti, čímž se také budeme podrobněji zabývat. I dnes, v 21. století, jsou lidé rozřazováni do kast a také je s nimi podle toho zacházeno. S lidmi v nejnižších kastách je zacházeno hůře než se zvířaty, dokonce vražda člověka z nízké kasty člověkem z vyšší kasty je přirovnávána k vraždě kočky či psa. V tomto ohledu tedy o dodržování lidských práv nelze vůbec hovořit. Avšak ve městech se situace obrací k lepšímu. Lidé i z těch nejnižších kast mohou studovat a dostane se jim dostatečné zdravotní péče, na kterou dříve neměli nárok.
 
Jak již bylo řečeno, Indie se nachází na druhé příčce v počtu lidí na světě. Obrovský počet lidí je zapříčiněn velmi vysokou porodností, kterou se vláda snaží snižovat, avšak tradiční pojetí rodiny stále vítězí. Podle tradice je žena povinna rodit již od 15 let a plnit tak svoji povinnost matky a manželky. Přelidněnost tedy můžeme dávat za vinu tradičnímu pojetí rodiny a manželství. 
 
Na problém přelidnění navazují další a další problémy, z kterých můžeme uvést například stěhování lidí do měst, na jejichž okrajích se vytváří slumy, kde lidé trpí obrovskou chudobou, s níž souvisí hlad či nedostatkem hygieny, s čímž velmi úzce souvisí dodržování lidských práv. Lidé odcházejí z vesnic za prací, avšak té ani ve městech není pro takovou masu lidí dostatek. Práce na venkově totiž pro uživení rodiny často nestačí, i přesto že pracují i děti. Na polích jsou uplatňováni chlapci, zatímco v domácnosti dívky,což je jistě nezanedbatelná kapitola v oblasti lidských práv. Proto lidé odcházejí do měst, kde však žijí mnohdy v horších podmínkách, živoří na okraji měst, než na vesnici. Dalším problémem jsou obrovské rozdíly mezi bohatými a chudými, které se stále prohlubují. 
 
Další problém, vyskytující se v celém světě, je korupce, která v Indii nabírá obrovských rozměrů, a to zejména v době, kdy ekonomika velmi silně roste a je jednou z nejsilnějších na světě. I přesto, že je ekonomika na tak vysoké úrovni, naprosto běžně se zde můžeme setkat s porušováním práv zaměstnavatelů vůči zaměstnancům. Lidé zde pracují velmi tvrdě, často v nevyhovujících podmínkách, bez nároku na přestávky či volna, avšak jejich výdělky jsou, pro nás Evropany, až směšné. Některé zdroje dokonce uvádí, že téměř polovina Indů musí vyžít pouze s jedním nebo dvěma dolary na den. 
V oblasti lidských práv nelze opomenout významnou indickou osobnost Mahátma Gandhího, který bojoval za zrušení kast, svobodu, nezávislost a v Indii je považován za tzv. ,,Otce Národa“.
 
Pokud bychom celou situaci shrnuli, můžeme konstatovat, že situace ohledně lidských práv je stále zejména na venkově nevyhovující, avšak lze zde zaznamenat určité pokroky k lepšímu. Lidé zde o dodržování lidských práv vědí velmi málo a žijí tradičním způsobem, který je předáván z generace na generaci již po staletí. I přes snahu vlády se nedaří situaci dostat pod kontrolu a proto i dnes se můžeme setkat s rozdělováním lidí do kast, i když je to přes 50 let nelegální. De facto tedy kasty neexistují, de iure však stále ano. Samozřejmě je zde, v úvodním textu, nemyslitelné poukázat na všechny problémy s lidskými právy v Indii. Tento úvodní text slouží jen jako nastínění situace a jako úvod k následujícím článkům, které zde budeme aktualizovat. V dalším článku se tedy můžete těšit již na hlubší analýzu vybraného tématu v oblasti lidských práv. Děkuji za pozornost a přeji pěkný den!!!
                                                                                                                                 Zálešáková Kateřina
 
Zdroje:
BALTUS, J.: Vrásky země. Praha: Panorama.
SICHROVSKY, H.: Indie bez závoje. Praha: Melantrich, 1957.
KRÁSA, M., MARKOVÁ, D., ZBAVITEL, D.: Indie a Indové od dávnověku k dnešku. Praha: Vyšehrad, 1997. ISBN: 80-7021-216-0
 

Kastovní systém

23.10. 2012  20:27

Vážení čtenáři. Ať už jste teď, nebo v minulosti slyšeli pojem kastovní systém, určitě se Vám vybaví Indie a s ní i velmi spjatý hinduismus. Jak ale kastovní systém vznikl, na co se tento systém dělí a jak jej můžeme definovat? Tyto i mnohé další informace se Vám budeme v tomto článku snažit vysvětlit.

Kastovní systém můžeme charakterizovat jako společnost, kde si lidé nejsou rovni. Těmi hlavními znaky, kterými se ale kasty vyznačují, jsou:1) DĚDIČNOST ( kastovní příslušnost je daná narozením, často bývá spojena i s dědičným povoláním) a za 2) ENDOGAMIE (ženy a muži se berou v stejné kastě. Výjimkou může být sňatek, kdy žena pochází z kasty nižší, než je muž). Ale i zde můžeme nalézt spoustu případu, kdy dochází dokonce k vyloučení z kasty. Důvodem je závazné porušení kastovních pravidel, a to zejména na venkově, kdy se kastovní hinduista provdá za nedotknutelného. Tento nedovolený sňatek se mnohdy na venkově trestá smrtí, a to i přesto, že se jedná o jeden z nejzávažnějších trestných činů.

Slovo kasta, tak jak jej známé dnes, pochází až ze 16. století, kdy na indickém pobřeží přistáli Portugalci. V té době zde existoval veliký počet dědičných skupin. Portugalci jej nazvali kasty, což znamená sociální skupina. (Knotková, Čapková, Základy asijských náboženství I.díl, 2004)

První zmínky o třídění indické společnosti na kasty či třídy nalezneme už v době védské. A to konkrétně ve spisech Rgvéda, kde se hovoří o kosmické oběti, při níž vznikají z těla prvopočátečního kosmického  muže různé složky. Brahmáni, neboli kněží vzešli z jeho úst( jen oni mají právo učit se védy a vyučovat jej). Kšátrijové, tedy válečníci a panovníci vzešli z jeho ramen. Většinou tito lidé byli právě u světské moci. Váišjové, což jsou kupci a výrobci vznikli z jeho stehen. Tito lidé mají na starost obchod a řemesla. A nakonec Šúdrové, ti vznikli z jeho nohou a jejich náplní práce je sloužit výšše postaveným kastám a to zejména Brahmánům. Existují tedy 4 kasty, z nichž největší postavení v kastovním systému náleží právě Brahmánům, pak Kšatrijům, Váišjům a nakonec Šůdrům. Toto tvrzení ale neplatí po stránce sociální. Můžeme nalézt mnoho Brahmánu, kteří budou žít na okraji chudoby, akorát jejich přivýdělkem nebudou rituálně špinavé práce. A naopak mezi bohatými obyvateli najdeme mnoho lidí ze středních kast.(KNIPE,D.:Hinduismus,1997)

Jak už jsme se zmínili před chvíli, nikdo z těchto kast nebude vykonávat rituálně špinavou práci. Zmíněnou práci totiž vykonávají Nedotknutelní, jako trest za skutky, které spáchali v minulých životech. Jedná se o nejpodřadnější a fyzicky nejnáročnější práce, jako je odklízení zdechlých zvířat, spalování mrtvol, čištění kanálů, nebo vynášení záchodu. Nedotknutelní stojí na kastovní příčce nejníže a v dnešní době jich žije v Indii asi okolo 16Oi miliónů. Tito lidé jsou diskriminování snad na každém kroku. Lidé se dokonce štití i jejich stínu. Nesmí vstoupit do většiny chrámů, jsou vyhazování z restaurací apod. Tyto předsudky vůči jim nalezneme zkrátka i dnes, a to i přesto, že oficiálně jsou kasty v Indii od roku 1950 zakázány ústavou. Existují i kvóty, které jim zaručují místa ve státní sféře a jsou přednostně obsazováni do míst v parlamentu apod. (Koktejl, 2012)(Knotková, Čapková, Základy asijských náboženství I.díl, 2004)

Jednou z hlavních postav, která usilovala o překonání předsudků vůči některým příslušníkům nižších kast, zejména tedy Nedotknutelným, byl Mahátma Gándhi. A to i přesto, že sám pocházel z vyšší kasty.

Jak tomu je tedy dnes? Zmizela z této země naprosto kastovní společnost? Jednohlasně se shodneme, že ne! I když přes 50 let kasty „neexistují“, v lidské společnosti toto dělení stále existuje a to převážně na venkově, kde lidé žijí tradičním způsobem. Klasickým příkladem může být sňatkový inzerát, které den co den naleznete i v sekulárních novinách. Kasty vytvářejí i  různé organizační útvary, které sice nejsou politickými stranami, ale mají na politické dění značný vliv. Dle mého názoru vymýcení kast jako takových je v podstatě nereálné.  Doufám, že se Vám tento článek líbil! Děkuji za pozornost.

 

KNOTKOVÁ-ČAPKOVÁ, B.: Základy asijských náboženství I. díl. Praha:Karolinum,2004

KNIPE,D.: Hinduismus, Praha:Prostor,1997

BALTUS,J.:Vrásky země, Praha:Panorama

BREZINA,I.:Koktejl – Pocta nedotknutelným, číslo 11, Listopad 2012

 

Ženy v Indii

22.11.2012  12:23

Vážení čtenáři. Jak už jste si mohli všimnout v samotném názvu, dalším tématem, kterým se budeme v tomto blogu dnes zabývat, je rovnost mužů a žen v Indii. Tedy genderové rozdíly. Tento problém se ovšem netýká jen samotné Indie, ale je problémem celosvětovým. Období, na které se v článku zaměřím, je 21. století, tedy současnost..

                     

Než se ale zaměřím na současný stav, ráda bych Vám, jen ve zkratce něco zmínila o době minulé. A to z důvodu toho, aby jste si po přečtení článku mohli udělat menší komparaci. Postavení žen v Indii se v  historii značně měnilo. Jednou byly ženy vnímány jako osoby, bez kterých je mužská tvůrčí síla neúčinná. V zápětí jsou ale s příchodem brahmánů značně diskriminovány a vnímány jako prostředek ke spáse a početí synů. Je tomu tak ale i dnes? Jak se žije dnešním ženám v Indii a jak je na ně nahlíženo? (COOGAN,M.:Historie náboženství.Praha:Knižní klub-Balios,1999)

 

V žebříčku 100 nejmocnějších žen světa z roku 2011 nalezneme hned 3 ženy, a jednu z nich dokonce v první desítce. Není žádným překvapením, že ženy v této zemi studují vysoké školy a poté zastávají velmi prestižní postavení jako jsou funkce premiérky nebo předsedkyně vlády. Angažují se ale i v jiných aktivitách, jako například vědkyně, nebo herečky v Bollywoodu. Po přečtení těchto pár vět v tomto odstavci by jste si možná řekli, že se situace značně neliší od té naší. Ale  není tomu tak úplně..

 

Mezi hlavní problémy, které znevýhodňují ženy, je například preference mužského pohlaví. Většina mužů, ale dokonce i žen, si přeje mít raději za dítě syna, než dceru. S dcerou údajně souvisí větší náklady na svatbu, věno, ale i další výdaje. S tímto úzce souvisí zákaz určit si pohlaví dítěte, když je žena těhotná. Mnoho žen totiž při zjištění, že čekají dceru místo syna, zvolí raději potrat. I když jsem se zmínila, že ženy v této zemi zastávají i významné funkce jako poslankyně apod, přesto je zde skoro 50% žen negramotných. Což je značně vysoké číslo. Jen si představte, že by u nás v zemi skoro každá druhá dívka neuměla číst, či psát! Dalším problémem, se kterým se musí mnoho dívek potýkat, je sňatek, který je uzavřen, když dívka ještě není plnoletá. Dokonce jsou sňatky uzavírány, i když je dívce například jen 11 let. I když jsou tyto dětské sňatky v této zemi od roku 1860 zakázány, přesto se s nimi velice často setkáme. Pro mě, jako dívku, která žije v Evropě a je zvyklá sama za sebe rozhodovat, je až nepochopitelné, jak často jsou dívky s tímto sňatkem ochotny souhlasit a berou jej za svou povinnost. Dokonce jsou mnohdy i rády za to, že druha jím vybrali právě rodiče, kteří ví, co dělají. Samozřejmě ale musíme brát v potaz, že mentalita těchto dívek je značně jiná. Žena v Indii podle mě přemýšlí spíše skupinově. Tedy, že člověk patří rodině, rodina určité kastě apod. (WERNER,K.:Encyklopedie hinduismu.Bratislava:CAD PRESS,2008)

(KNOTKOVÁ.ČAPKOVÁ, B.:Základy asijských náboženství I. díl.Praha:Karolinum,2004)

 

I když jsou tyto čísla a údaje velice vzdálená naší realitě, musíme brát v potaz, že od vyhlášení nezávislosti v Indii roku 1950 došla tato země k značnému zlepšení. Například Ústava zaručuje rovnoprávnost žen a mužů. Obrovským krokem vpřed je i přijetí 73. a 74. dodatku k Ústavě, jenž zaručuje, že všechny místní orgány musí zaměstnat aspoň jednu třetinu žen. Dále pak nesmíme zapomenout na to, že hinduisté v Indii uznávají božstva v ženské podobě. Nebo že volební právo žen v této zemi je od roku 1950, tedy o mnoho dříve, než je v mnoha vyspělých evropských státech. Jak jsme tedy mohly zjistit, existuje zde veliká různorodost, jak vnímat ženy. Na jedné stránce zde máme velice schopné a vzdělané ženy, které rozhoduji sami za sebe. A na druhé stránce zde můžeme spatřit dívky, které jsou provdány od svých 13i let, první dítě vychovávají už v svých 15i letech a pořádně ani neumějí číst, či psát…

 

KNOTKOVÁ.ČAPKOVÁ, B.:Základy asijských náboženství I. díl.Praha:Karolinum,2004

WERNER,K.:Encyklopedie hinduismu.Bratislava:CAD PRESS,2008

COOGAN,M.:Historie náboženství.Praha:Knižní klub-Balios,1999

 

Indické školstvi

5.12.2012  18:59

Na lidská práva mají nárok všichni lidé na světě, bez jakýchkoliv rozdílů. Jedním z mnoha práv je i právo na vzdělání. V Indii je vzdělání velkým problémem. Indie se vyznačuje vysokou negramotností. Ačkoliv se v poslední době situace uchyluje optimističtějším směrem, stále zde žije spousta lidí, jež nezvládá základní dovednosti, které my, Evropané, bereme jako samozřejmost, jako je čtení, psaní či počítání. Pochopitelně větší negramotnost je na indickém venkově, menší pak ve městech, avšak i zde dnes najdeme hojné skupiny negramotného obyvatelstva zejména v chudinských čtvrtích. Města se snaží napodobovat a jít ve stopách měst na západě, s čímž také souvisí zvyšování kvality školství, avšak ani dnes se nám nemohou vyrovnat. 

 

Indie je jednou z nejvíce rostoucích ekonomik světa, která potřebuje spousty pracovních sil, ať už vzdělaných či nevzdělaných. Právě nevzdělaná třída slouží jako pracovní síla pro ruční práce u různých linek, strojů, pásů sériové výroby. Tito lidé jsou zaučeni zaměstnavatelem a po celou pracovní dobu dělají tutéž práci. Pro zaměstnavatele jsou tito lidé výhodou v tom, že tato pracovní síla je velmi levná a zaměstnavatel na ní ušetří nemalé peníze. Často je situace taková, že chudých lidí zaměstnavatelé využívají, platí jim velmi málo peněz, zaměstnanci pracují v neodpovídajících někdy až v otřesných podmínkách, mnohdy i bez nároku na přestávky a odpočinek i celý den. Avšak na trhu práce nejsou potřeba jen lidé pracující ručně a za minimální mzdu, ale také vzdělaná a kvalifikovaná pracovní síla, které je v Indii nedostatek. Problematika zaměstnání je tématem odlišným od školství, tudíž se tím nebudu zabývat. Chtěla jsem jen upozornit na výrazné prolínání se školství se zaměstnaností a ekonomikou. Právě příliš levná pracovní síla je jedním z aspektů tak značného růstu indické ekonomiky. (1; 2; 3)

    Pro správné pochopení souvislostí je třeba dodat, že gramotností nemáme na mysli nějakou úroveň znalostí, ale pouze schopnost číst a psát.

    Podobně jako v České republice, existují v Indii školy základní, střední a vysoké. Vysoké školy najdeme nejčastěji ve velkých městech. Základní školy jsou povinné pro všechny děti, střední školy navštěvují děti nejčastěji ze středních vrstev a na vysokých školách najdeme zejména děti z vyšších vrstev, výjimečně i ze středních. Podobné je to také s vlastnictvím škol. Školy se v Indii dělí na soukromé, jež jsou však velmi drahé a mohou si je dovolit jen ti nejbohatší a školy státní, které mají povinnost vzdělávat všechny děti, i ty nejchudší, které však možnosti studia často nevyužívají. Mnoho dětí do školy zpočátku chodí, později však přestává. Děti z nejchudších rodin často nedokončí ani první rok školy, nejčastěji dokončí první část studia, což odpovídá u nás čtvrté třídě a poté ze školy odcházejí pracovat. Děti ze středních a vyšších vrstev studují na úroveň naší maturity a ti nejbohatší nebo nejchytřejší odchází studovat na vysoké školy, které jsou v Indii překvapivě na vysoké úrovni a jejich absolventi nachází uplatnění i za hranicemi státu, což je však pro Indii velmi negativní jev, jelikož právě vzdělaný lid Indie velmi potřebuje a postrádá. (1; 2; 4)

    Dnes na školách již studují i dívky, čemuž tak dříve nebývalo. Tradičně navštěvovali školy pouze chlapci či muži, navíc pouze ti, kteří pocházeli z majetných rodin. Ženy sloužily jako hospodyně v domácnosti a vzdělání pro ně bylo považováno za zbytečné. Dnes už je na tom se vzdělaností Indie podstatně lépe než dříve. Podíl na zlepšení mají různé neziskové organizace ať už místního charakteru nebo mezinárodního, okolní státy a v neposlední řadě i indická vláda, která se snaží o zlepšení situace pomocí vzdělávací politiky. Za posledních 60 let zaznamenala Indie značnou změnu k lepšímu. Roku 1950 dosahovala gramotnost pouhých 15ti procent, o 30 let později se hodnota blížila ke 40ti procentům, roku 1991 už byla překročena hranice 50ti procent a dnes se vyšplhala na 60ti procentní hodnotu. I přesto, že za zmíněných 60 let udělala Indie obrovský pokrok, stále se zemím Evropy či Rusku přibližuje jen velmi pomalu a výší gramotnosti je stále velmi vzdálená. Ruské a evropské obyvatelstvo dosahuje gramotnosti kolem 100%. I do dnešní doby přetrvala vyšší hodnota gramotnosti mužů. Gramotných mužů je podle sčítání z roku 2001 73,4%, zatímco žen jen necelých 48%, tedy ani polovina žen nebyla k roku 2001 gramotných, což jistě stojí za zamyšlení a potřebu tento problém nějak řešit. (1; 2; 3; 4)

    Ani dnes nenavštěvují školy všechny děti. Vzdělání je sice povinné, avšak pokud dítě školu nenavštěvuje, nemají z toho rodiče žádné problémy, tak jako tomu je v České republice. Jelikož zákon o povinné školní docházce striktně neplatí a rodiče nejsou nijak postihováni, mnoho rodičů zejména z vesnic a nejnižších vrstev své děti do škol neposílá. Zejména na vesnicích se rodiče hájí tím, že potřebují pracovní sílu pro zajištění obživy, tudíž děti musí pracovat, ne se vzdělávat. Dalším problémem, proč děti nenavštěvují školy, je jejich dostupnost. Tento problém pociťují zejména obyvatelé venkova, kterým je nejbližší škola vzdálená i několik kilometrů a děti nemají možnost, se do školy dostat. Děti nedisponují žádnými dopravními prostředky, museli by do školy chodit pěšky, což je od návštěvy školy odrazuje. Buď nechodí do školy vůbec, nebo ji navštíví občas, například dvakrát do měsíce. Ovšem takový styl výuky ztrácí na významu. Když už děti i rodiče mají o studium zájem, nastává problém s nedostatečnou kapacitou školních zařízení, což se snaží indická vláda postupně napravovat. (1; 2; 4)

    Rozvoji vzdělávání napomáhá také Evropská unie, která financuje program s názvem Erasmus Mundus, který si klade za cíl zvyšování kvality vzdělání v Indii a jiných sousedních zemích, podporuje instituce, které podporují školství a také obdobně jako známe my, studenti vysokých škol v České republice, zajišťuje výměnné pobyty studentů i učitelů. (3)

    V poslední době se zejména neziskové organizace snaží nejen o vzdělávání dětí, ale také dospělých. Cílem je dospělé naučit číst, psát a základním počtům, avšak u indického obyvatelstva se netěší velké oblibě a lidé jej příliš nevyužívají. Stále u nich přetrvává myšlenka, že veškeré vzdělání je zbytečné. S tímto přístupem se organizace setkávají zejména na venkově, ve městech se počet vzdělaných dospělých i dětí stále zvyšuje a programy soustředící se na problematiku vzdělávání dospělých přináší ,,kýžené ovoce“.  (2)

    Jelikož kapacita mého článku je omezena, nemohu se problematikou školství zabývat do větší hloubky a věřte, že by bylo o čem psát. Tímto se Vám, čtenářům, omlouvám a přeji příjemný zbytek dne.

                                                                                                                                Zálešáková Kateřina

 

Použité zdroje

(1)   Krása, M.: Indická republika. Nakladatelství Svoboda, Praha, 1986.

(2)   Krása, M., Marková, D., Zbavitel, D.: Indie a Indové od dávnověku k dnešku. Nakladatelství Vyšehrad, spol. s.r.o., Praha, 1997. ISBN: 80-7021-216-0.

(3)   Vrbová, J.: Indie v mezinárodních vztazích. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Brno, 2009.

(4)   Vrbová, J.: Indie. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Brno, 2007.